pondělí 8. července 2013

Hvězdy nám nepřály


Hvězdy nám nepřály

Autor:  John Green
Originální název: The Fault in Our Stars
Nakladatelství:
  Knižní klub, 2013

Překladatel: Veronika Volhejnová
1. Vydání

Anotace:
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.


Proč jsem do knihy pustila? Tuhle knížku mi doporučila jedna z mých starších kamarádek. Ona sama moc nečte, ale když si přečetla tuhle knihu, doslova mi přikázala, že si ji musím přečíst taky. Takže jsem při první příležitosti běžela do knihkupectví a už se nemohla dočkat. 

Reakce po dočtení: Béééééééééééééééééééé :'((

Můj názor: Tentokrát je to poprvé, co se neumím o knížce smysluplně vyjádřit (dobře, většinou to jsou bláboly, ale tentokrát to překračuje všechny meze). Knížka se mi hrozně moc líbila už od samotného počátku, a když na řadu přišly slzy... Nikdy v životě na mě knížka takhle nezapůsobila a já brečela tak, že to skoro předčilo Niagáry. Začala jsem si uvědomovat, co se nám může každou chvíli stát, a že bychom si život měli užívat dokud máme šanci. 

"A já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela."


Jak už jsem řekla, bylo těžké se k této knize nějak inteligentně vyjádřit. Tenhle příběh na vás totiž zapůsobí tak, že prostě nevíte, jak svoje pocity slovně vyjádřit. A já si ho zamilovala; zamilovala jsem si oba dva hlavní hrdiny, které postihla rakovina. Zamilovala jsem si styl psaní, prostředí, ve kterém se vše odehrávalo a myšlenku. Líbilo se mi, že knížka byla napsána tak, jak by se asi člověk s rakovinou cítil. Nikde žádné děti na jednorožcích, ale pravé pocity, smutek, smíření. Deprese. Jak to budou brát vaši blízcí? John Green je úžasný vypravěč a jeho příběh je famózní. Často jsem zapomínala, že autorem je muž, přestože knížka je psaná z pohledu Hazel. A nechápu to do teď, jak to John mohl napsat tak uvěřitelně, jak se dokázal vžít do ženských pocitů. A stále na to koukám s otevřenou pusou, protože tenhle výkon je neskutečný. Smekám a klaním se tomuto úžasnému autorovi, protože příběh co napsal a postavy, které vymyslel... Obojí je nezapomenutelné a můžu říct, že se to ve mně zapsalo navždy.
Nemůžu vám toho moc prozradit, protože bych vám tím asi zkazila zážitek ze čtení. Hazel a Gus jsou pro mě asi nejhezčím knižním párem, protože u žádného jiného páru jsem se nedokázala takto vžít do jejich pocitů. Byla jsem šťastná, když něco potěšilo i je, smutná, když je něco zklamalo. A plakala jsem, brečela jako želva, když plakali ono, a ani když neplakali. Gus a Hazel mají neuvěřitelný pohled na život a na svou situaci, jakého bych já třeba jen tak schopná nebyla. Jsou s tím smíření. Jsou smutní, jenže mají rakovinu, takže to je normální, ne? Ale smíření jsou a bojují, perou se se svými životy, i když by vlastně ani nemuseli. Přes všechno to peklo, co si ti dva prožili, bojovali a toužili žít. A když se ti dva našli, pomáhali si a podporovali se navzájem. Strašně mě mrzí, že jim nebyla dopřána šťastná budoucnost. Tihle dva si byli souzeni. 



"Jsem na horský dráze,která jede jenom nahoru, kamaráde."


 Víte, už když si knížku pořídíte, na přebalu vám prozradí, že někdo zemře. A vy o tom víte, přemýšlíte, který z nich to může být a jste si poměrně jistí. Ale i když to čekáte, před bolestí vás to neuchrání. Když to v knížce bylo naplno řečeno... Nepamatuji si, kdy jsem naposledy tak strašně moc plakala. Měla jsem pocit, jako by se smrtí jednoho z nich umíral i kousek (kus) mě. Bylo to strašné. Strašně ráda bych vám tu citovala mou nejoblíbenější a jednu z nejsmutnějších částí, ale to už si přece přečtete sami, no ne?
Zvládla jsem se vyjádřit nějak smysluplně? Nemůžu říct vše, co si myslím, protože už zase brečím a všechno se mi dopletlo. Příběh Guse a Hazel je ten nejkrásnější a nejsmutnější, o kterém jsem četla. Miluju tuhle knížku a ráda bych jí dala milionkrát víc, než jen těch svých zatracených 5 hvězdiček, ale nejde to. A přestože tady, na blogu, je to pouze 5 hvězd, ve skutečnosti je to jinak. Ve skutečnosti jim dávám miliony hvězd, hvězd, které jim nepřály.

5/5

2 komentáře: