sobota 6. července 2013

Letní dumání (1)

Přestože mám blog teprve krátce, knižní blogosféru sleduji již delší dobu. A jelikož jsem se do většiny z nich chtěla zapojit už dávno, řekla jsem ji... Proč nezačít hned? A když jsem dneska uviděla u Syki první článek letního dumání, prostě jsem neodolala... :)


Paralelní světy
Všichni víme, že většinou do knih utíkáme zažívat ta pravá dobrodružství. Určitě jste nejednou uvažovali nad tím, v jakém světě byste rádi žili. Popusťte uzdu své fantazii a představte nám svůj paralelní svět a jeho zákonnitosti. Nezapomínejte, že můžete být, kýmkoliv (i čímkoliv) chcete!
______________________________________________________________________________

   Už jako malá, jen co jsem se naučila číst, jsem milovala knihy. Čím víc jsem byla starší, tím víc knížek jsem přečetla. A spolu s láskou ke knihám začala růst i moje fantazie, která se mi po těch letech občas vymyká kontrole. A jelikož jsem a vždycky jsem byla snílek a moje mysl mi dovolovala vytvořit cokoliv, proč bych si nevymyslela paralelní svět?
   Paralelní svět, místo, které je jen vaše. Já sama jsem si za ty roky vymyslela světů nespočet. Některé byly originální a jiné zase ne. Kdybych měla popsat všechny, seděla bych tu roky, takže jsem si vybrala 2 pro mě nejhezčí a zároveň nejodlišnější. A vlastně i nejméně originální, ale s tím nemám problém.
   Vždycky jsem milovala středověk, takže pro mě není překvapení, že se tenhle svět odehrává právě v té době. Nebyla bych princeznou ani nikým urozeným; to jsem ostatně nechtěla být nikdy. Princezny mají děsně nudný život. Také bych ale nechtěla být z úplně spodní vrstvy jako spousta hrdinů, kteří se nikdy neměli stát důležitými a najednou BUM..! Prostě tak nějak mezi nimi. Měla bych staršího bratra, ochotného, ale opatrného. Ten by mě naučil jezdit na koni a šermovat, protože ro jsem chtěla vždycky umět a hrozně moc mě to láká. A málem jsem zapomněla, měla bych draka.
   No jo, já vím, "kopírování Eragona začíná za 3, 2, 1..." Jenže já si nemůžu pomoct, miluju Eragonův svět a vždycky jsem v něm chtěla žít. A upřímně, kdo z nás by draka nechtěl? Vy byste odolali takové Safiře na dvorku, hmm? Já bych si teda takového modrého dráčka přála ze všeho nejvíc. V tom světě, mém světě by draka mělo pár (stovek) vyvolených lidí, takže zase tak obyčejná bych nebyla. Přesto by však v každém městě (samozřejmě záleží na početnosti) byl minimálně jeden drak. Všichni kouzelní lidé, ať už jezdci nebo kouzelníci, by chodili do školy, která dost nápadně podobá Bradavicím. Voldyho i Harryho by dávno sežral nějakej sexy dráček, ale i tak by to tam bylo super. Přidala bych pár upírů a vlkodlaků (třpytící víla a pes pedofil se mezi ně nepočítají) a bylo by to dokonalé. Nakonec ještě nějakej parádní kluk, mix všech úžasných knižních hrdinů, a dokonalý svět zprovozněn. :)
   Můj druhý svět je naprosto jiný. Trochu víc pesimistický a v podstatě jen poupravený svět ve kterém žiji. Už když jsem byla malá, zaobírala jsem se otázkou smrti. Jaké to bude, až rodiče zemřou? Pamatuji si, že když jsem na tuhle otázku poprvé pomyslela, rozplakala jsem se. Stejně tak jsem proplakala spoustu večerů, kdykoliv jsem si na tuhle otázku vzpomněla. Tenkrát mi mohlo být asi 8? Ale to není důležité. A v té době jsem začala fantazírovat. Jak by to bylo, kdyby... Co kdyby někdo vynalezl nápoj nesmrtelnosti? A přestože jsem se zamýšlela nad nesmrtelností, nikdy jsem být nesmrtelná nechtěla. Mým nápadem bylo, že rodiče by měli možnost žít navždy, ale až bychom já se sestrou dosáhly obstojného věku, vzali bychom si život. Všichni. Kruté, nedomyšlené, nemyslitelné? Pro všechny by to bylo úžasným řešením, nikdo (z blízké rodiny) by netruchlil ze ztráty rodiče/dítěte. A přestože bychom si všichni vzali život, pro mě to bylo krásným řešením. Kdybych zemřela dřív než rodiče, byli by zničení. Kdybych zemřela po rodičích, byla bych zničená. Tak co takhle počkat, až vyrosteme (tím myslím třeba 70-80 let) a potom odejít navždy společně? Takhle jsem přemýšlela, když mi bylo 8 let, nyní už jsem si vědoma, že lidé umírají, to prostě patří k životu. Ale i tak si stále nemyslím, že ta možnost byla marná. Nyní jsou však rodiče rozvedení, takže by to neklaplo ani v mých představám. Tak to ale prostě bývá.
   Přestože tyhle dva světy patří mezi mé nejoblíbenější (které vytvořila moje hlava), stejně mám úplně nejraději právě knižní světy, které mě vždy zavedou do některého z nových, úžasných světů. Realita je nudná, ale knihy? To je teprve pravé dobrodružství.

2 komentáře:

  1. Draci! Ano draci! Jsem všemi deseti pro draky... o středověkém světě jsem sem tam taky přemýšlela, ale vždycky mě na té době odrazovala ta hygiena :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Jojo, draci vedou... Jasně, hygiena by asi byla problém, přesto si myslím, že je středověk kouzelný :)

      Vymazat