čtvrtek 18. července 2013

Ten kdo stojí v koutě



TEN KDO STOJÍ V KOUTĚ
 
Autor: Stephen Chbosky
Originální název: The Perks of Being a Wallflower
Nakladatelství: Brio
Překladatel: Vratislav Kadlec, 2012
1. vydání
Anotace: Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.

Proč jsem do knihy pustila? Na knížku jsem poprvé narazila, když mi ji začala vychvalovat jedna kamarádka. A potom další… A když jsem nakonec viděla ukázku na film s Hermionou a Percym, neodolala jsem a koupila jsem si ji.

Reakce po dočtení: Co? Počkat, ne! Proč to sakra nechápu?

Moje hodnocení: Než začnu recenzovat jako tak, zase se zmíním o obálce. Než jsem si knížku pořídila, byla jsem smutná kvůli obálce, jakou tahle knížka má. Prostě se mi nelíbila. Taková nijaká, a jen obrázek v koutě? Jasně, hodí se to k názvu, ale i tak… No, jakmile jsem si knížku koupila, už mi obálka nevadila. Obrázek v koutě se dá překousnout, jen mě štve obočí kluka na obrázku. Ano, jediné, co mě na tom štve, je obočí. :D Ta zelená barva, která na obálce je, tvoří spolu s tím červeným a bílým písmem docela pěkný celek.
   Tahle knížka mě opravdu hodně zaujala. Není psána jako normální knihy, ale originálněji, formou dopisů. Charlie píše anonymnímu příteli, kterého nezná. Místo pravých jmen používá buď obecná slova, nebo falešná jména. A to je jedna z věcí, která mě mrzela. Moc lidí se nad tím asi nezamýšlelo a bylo jim to jedno, ale já byla docela smutná, když jsem si uvědomila, že Charlie vlastně není Charlie, Sam není Sam atd. Jsem si vědoma toho, že jméno by nezměnilo můj názor na Charlieho, ale to nemění nic na tom, že bych skutečná jména postav poznat chtěla.
   Charlie je úžasný hrdina. Je to ten typ člověka, který nepovšimnut pozoruje lidi kolem sebe, ten, kdo stojí v koutě. Někteří o něm tvrdí, že je tak nějak magor, ale ve skutečnosti je to inteligentní, citlivý a pozorný kluk. Většinou jen naslouchá ostatním a sám se nezapojuje, protože má strach, aby neřekl něco nevhodného. Je neskutečně milý a každý by se od něj dokázal něco naučit. Je to prostě miláček a já bych si moc přála kluka, jako je Charlie, potkat. Ale i všechny ostatní postavy knížky. Sam je úžasná, jé to přesně ten druh holek, které má spousta lidí ráda. Jí a Charliemu jsem to moc přála. Patrick a jeho život mě taky fascinovali. Stejně jako Charlie si musel projít kdečím, i když to v knížce není tak moc popsáno. Jeho rodiče jsou rozvedení a nežijí spolu, a když k tomu připočtu jeho… Vztahy, je jasné, že i jeho život není procházka růžovou zahradou. Ale stejně byl optimistický a prostě úžasná, a já si Nijaka, stejně jako všechny ostatní, zamilovala. Nejvíce se mi ale líbilo, že i když má většina postav nějakou vadu, nikdo z nich není vyloženě špatný. Každý má totiž jak světlé, tak tmavé stránky. Nikdo není dokonalou postavou, každý má nějaký ten vrtoch, ale všichni, i ti co ubližují, jsou v jádru hodní.
   U knížky jsem se dokázala smát, usmívat i být smutná, ale neplakala jsem. Nevím proč. Možná z důvodu, že jsem závěr knížky úplně nepochopila. Nevím. Mí rodiče na mně totiž nešetřili a pořídili mi parádně dlouhé vedení. Prý, aby se časem mělo co zkracovat. Nevím, jestli to byl dobrý nápad, zrovna u téhle knížky mi to totiž dost vadí. I tak ale nemám pochybnosti, že tahle knížka patří mezi ta nejlepší díla, přestože má jen něco přes 200 stránek. A zase se tu ukazuje, že krátká kniha neznamená špatná kniha. Protože Charlie je i přes svou délku dokonalý.

5/5

2 komentáře:

  1. Knižka sa mi páčila, ku koncu možno trochu nudila, ale také pravdy a rady do života sú tam, že mi rozum postál niekedy 8) a film je tiež skvelý 8)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím. :) Film jsem ještě neviděla, ale chystám se... :)

      Vymazat